Jdi na obsah Jdi na menu
 


Daň.kontrola

DAŇOVÁ KONTROLA (§ 85-88a DŘ)

Daňová kontrola představuje základní kontrolní postup, jenž umožňuje komplexní prověření šetřené daňové povinnosti. Na rozdíl od postupu k odstranění pochybností nejsou pro její zahájení vyžadovány žádné konkrétní pochybnosti správce daně, s čímž souvisí i obvykle výrazně delší doba trvání či náročnější (časově i rozsahem) proces dokazování.

 

Daňová kontrola bývá obvykle zahájena až po vyměření / doměření daně, není to však podmínkou (může být upřednostněna před postupem k odstranění pochybností např. v případě dosud nevyměřeného, avšak správcem daně zpochybněného daňového tvrzení, u kterého nelze jasně konkretizovat pochybnosti, resp. u kterého naopak lze reálně očekávat náročný proces dokazování - např. v případě prvního daňového tvrzení po změně nastavení převodních cen mezi spojenými osobami). Stejně tak nepanují striktní nařízení, co se týče rozsahu či předmětu daňové kontroly – daňová kontrola může být současně zahájena u více daní či u více zdaňovacích období, a to buď v rozsahu omezeném (např. na již zmiňované transferové ceny, tj. ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů), nebo neomezeném (tj. předmětem jsou všechny skutečnosti relevantní pro stanovení šetřené daňové povinnosti).

 

ZAHÁJENÍ DAŇOVÉ KONTROLY 

Daňová kontrola je zahájena okamžikem doručení oznámení o zahájení daňové kontroly. Toto oznámení může být doručeno jak datovou schránkou (pak je rozhodující datum převzetí, příp. datum uplynutí 10denní lhůty pro převzetí), tak také osobně při ústním jednání. Z uvedeného je zřejmé, že správce daně by měl před zahájením daňové kontroly neformální cestou kontaktovat daňový subjekt za účelem sjednání způsobu zahájení – tj. zda a příp. kde se obě strany setkají na ústním jednání (obvykle se daňová kontrola zahajuje buď v sídle daňového subjektu, anebo v sídle místně příslušného správce daně).

 

V obou případech musí oznámení o zahájení daňové kontroly obsahovat vymezení prověřované daně, zdaňovacích období a rozsahu, v jakém bude kontrola za tu kterou daň a zdaňovací období provedena (např. daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců leden-červen 2020 v rozsahu vymezeném postupem k odstranění pochybností, zahájeným výzvou č. j. xxxx ze dne xxxxx, daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2020 v rozsahu bez omezení; blíže viz § 87 odst. 1 DŘ). Další obsah oznámení o zahájení daňové kontroly se pak již liší dle toho, jakým způsobem je toto oznámení doručováno:

  1. je-li oznámení doručováno osobně, nemusí obsahovat žádné požadavky na informace a podklady požadované po daňovém subjektu, neboť tento požadavek bude vznesen správcem daně během ústního jednání, při kterém bude oznámení doručeno (s vysokou pravděpodobností bude soupis s těmito požadavky zaslán daňovému subjektu neformální cestou – např. e-mailem – již s předstihem tak, aby si správce daně požadované podklady mohl již během úvodního ústního jednání převzít)
  2. je-li oznámení doručováno datovou schránkou, obsahuje obvykle krom vymezení předmětu a rozsahu daňové kontroly též soupis požadavků na daňový subjekt, nezbytných pro zahájení faktického prověřování předmětné daňové povinnosti. Většinou se jedná jednak o základní informace o daňovém subjektu (předmět činnosti, místo výkonu činnosti, organizace daňového subjektu a počet jeho pracovníků, specifické dotazy dle zaměření jednotlivých daní, např. na oblast reklamních služeb, transferových cen) a jeho obchodních partnerech (největší dodavatelé a odběratelé, navázání vztahů s obchodními partnery vč. jejich prověřování apod.), ale také o základní důkazní prostředky typu účetní deník, hlavní kniha položkově, obratová předvaha, evidence pro účely daně z přidané hodnoty, skladová evidence, evidence majetku, účetní směrnice atd. Tento požadavek vychází z toho, že teprve v okamžiku zahájení faktického prověřování zasáhne daňová kontrola do běhu lhůty pro stanovení daně a způsobí znovuzapočetí běhu této lhůty (§ 148 odst. 3 DŘ).

 

V souvislosti se zahájením daňové kontroly se sluší ještě doplnit, že rozsah daňové kontroly lze kdykoli rozšířit či zúžit, a to prostřednictvím doručení oznámení o změně rozsahu daňové kontroly (§ 85 odst. 3 DŘ). Stejně tak je nutno ještě doplnit, že proti oznámení o zahájení daňové kontroly nejsou přípustné opravné prostředky (tj. nelze se proti zahájení daňové kontroly odvolat).

 

ÚSTNÍ JEDNÁNÍ

Základním prvkem daňové kontroly obvykle bývají ústní jednání. Ta mohou být vedena pouze s daňovým subjektem, za účasti daňového subjektu anebo bez účasti daňového subjektu. Ve všech případech správce daně v jejich průběhu zjišťuje skutečnosti rozhodné pro ověření šetřené daňové povinnosti daňového subjektu.

  1. ústní jednání vedená pouze s daňovým subjektem – mohou být uskutečněna na žádost správce daně (zahájení daňové kontroly, standardní ústní jednání k doplnění již získaných informací) nebo na žádost daňového subjektu (učinění podání, nahlížení do spisu, vyjasnění pochybností správce daně, seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění).

 

Pokud jde o ústní jednání konaná na žádost správce daně, jejich předmět se postupně zužuje na oblasti, o kterých má správce daně pochybnosti. To znamená, že během úvodního ústního jednání (zahájení daňové kontroly, resp. první jednání po doručení oznámení o zahájení daňové kontroly) jsou správcem daně obvykle kladeny všeobecné dotazy na činnost, organizaci, majetek, obchodní vztahy a interní předpisy daňového subjektu. V návaznosti na hloubku přípravy správce daně, stejně jako na dostupnost bližších informací o činnosti daňového subjektu v předmětném zdaňovacím období, však mohou být již při úvodním ústním jednání kladeny i vyloženě konkrétní dotazy, vycházející z rozhodných událostí popsaných daňovým subjektem např. ve výroční zprávě či příloze k účetní závěrce, umístěné ve Sbírce listin (příp. obsažené v podaných kontrolních hlášeních). Při pozdějších jednáních se však správce daně svými dotazy zaměřuje především na potenciálně „rizikové“ oblasti, tj. na ty, ve kterých by dle jeho názoru mohl vyvstat problém, a se zužujícím se okruhem šetření se neustále zpřesňují a zdetailňují i kladené otázky.

 

Co se týče ústních jednání konaných na žádost daňového subjektu, daňový subjekt může o ústní jednání primárně požádat formální (datová schránka) i neformální cestou (např. e-mailem), popř. může o konání ústního jednání požádat v průběhu již probíhajícího ústního jednání. Důvodů pro tuto žádost může být více, zejména však:

  • učinění podání – daňový subjekt se může během ústního jednání vyjadřovat ke všem skutečnostem, u kterých cítí tuto potřebu; nejčastěji však jde o reakci na nějaký podnět ze strany správce daně, např. na zaslanou výzvu k prokázání skutečností či na žádost správce daně o objasnění některých aspektů činnosti daňového subjektu. Daňové subjekty mohou mít v některých případech problém správně zformulovat své vyjádření do písemné podoby, a proto volí – i s ohledem na časovou náročnost přípravy písemného vyjádření - tuto formu učinění podání.
  • nahlížení do spisu – dle § 66 odst. 1 DŘ má daňový subjekt právo nahlédnout do části spisu týkající se jeho práv a povinností (běžně označované jako tzv. veřejná část spisu) a současně má právo na poskytnutí soupisu písemností z vyhledávací části spisu (běžně označované jako tzv. neveřejná část spisu). Skladbu vyhledávací části spisu tvoří písemnosti definované § 65 DŘ, přičemž obvykle jde jednak o interní komunikaci a poznámky správce daně, dále o písemnosti obsahující údaje o třetích osobách, u kterých je správce daně povinen zachovávat mlčenlivost (např. údaje o stavech na bankovních účtech obchodních partnerů, odpovědi obchodních partnerů či jiných osob na výzvy k součinnosti, ale i provedená místní šetření u obchodních partnerů či jiných osob), ale také písemnosti, které mají významnou vazbu na předmět dokazování i samotný daňový subjekt, avšak správce daně je „z taktických důvodů“ nechce dosud zpřístupnit daňovému subjektu. Posledně jmenovaný typ písemností však může být ve vyhledávací části spisu ponechán nejdéle do okamžiku sdělení dosavadního výsledku kontrolního zjištění (§ 65 odst. 2 DŘ).

Smyslem nahlížení do spisu je ujištění se daňového subjektu, zda disponuje všemi písemnostmi, které správce daně může použít v daňové kontrole jako důkaz. Platí totiž, že správce daně smí své závěry a jejich odůvodnění zformulovat pouze z písemností obsažených ve veřejné části spisu.

  • vyjasnění dosavadního stavu daňové kontroly či požadavků a pochybností správce daně – jak již bylo výše uvedeno, daňová kontrola představuje obvykle dlouhý proces s řadou kratších či delších prodlev, vyplývajících z aktuálního dění v kontrole. Laicky lze daňovou kontrolu přirovnat k míčové hře, ve které ovšem míč představuje onoho pověstného Černého Petra. V praxi to vypadá tak, že správce daně vznese při zahájení daňové kontroly dotazy a požadavky na důkazní prostředky a „přepinkne“ tak míč na stranu daňového subjektu. Ten vypracuje odpověď a vrátí tak míč zpět správci daně, jenž odpověď zpracuje a následně vznese další dotazy a požadavky, čímž míč opět odešle daňovému subjektu – a takto to pokračuje dále až do doby, kdy míč zůstane na té či oné straně a správce daně přistoupí k vyhotovení zprávy o daňové kontrole. Někdy se však stane, že na straně správce daně zůstává míč dlouhou dobu, aniž by bylo patrné, co se tam s ním děje – a v takovém případě pak daňové subjekty žádají o ústní jednání, aby zjistily, zda je prodleva správce daně způsobena jeho nečinností anebo naopak činností zásadní povahy, jež vyžaduje větší časový prostor (např. příprava výzvy k prokázání skutečností, výzvy k uplatnění práva či dosavadního výsledku kontrolního zjištění).

Specifickým typem požadavku o ústní jednání je pak stav, kdy daňový subjekt má reagovat na zásadní písemnost (viz písemnosti vyjmenované v předchozí větě), avšak jejímu obsahu či odůvodnění (byť i jen částečně) nerozumí, nechápe jej nebo nevidí souvislost mezi jednotlivými body správní úvahy správce daně. Má-li se totiž daňový subjekt účinně bránit, resp. účinně prokazovat správnost údajů ve svých daňových tvrzeních, musí v prvé řadě s jistotou vědět, o jakých konkrétních údajích a z jakých konkrétních důvodů nabyl správce daně pochybnosti. Ústní jednání přitom může být vhodnou formou, jak si tyto – z pohledu formulace reakce daňového subjektu naprosto zásadní – skutečnosti ověřit či upřesnit.

  • seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění – novela daňového řádu, účinná od 1. 1. 2021, změnila zásadním způsobem proces ukončování daňových kontrol. Z tohoto titulu může být seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění při ústním jednání posledním osobním setkáním obou stran. Na druhou stranu je nutno na tomto místě upozornit, že z pohledu daňových subjektů nemusí být toto jednání nijak přínosné.

Dosavadní výsledek kontrolního zjištění představuje shrnutí zjištění dosud učiněných správcem daně během daňové kontroly (§ 88 DŘ), a to včetně dopadů na daňovou povinnost daňového subjektu za tu kterou daň a zdaňovací období. Ze zákona musí obsahovat hodnocení dosud zjištěných důkazů, tj. soupis důkazních prostředků, které správce daně považuje za důkazy, a správní úvahu týkající se hodnocení těchto důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti (§ 8 odst. 1 DŘ). Zejména v případě déletrvajících daňových kontrol tak dosavadní výsledek kontrolního zjištění nabývá podoby mnohastránkového dokumentu, často plného odkazů ať již na strany tohoto dokumentu, anebo na jiné písemnosti zařazené v kontrolním spise. Řádné seznámení s jeho obsahem pak znamená hodiny pečlivého čtení a ověřování ve spise, což samozřejmě nelze během ústního jednání reálně provést. Nicméně správce daně obvykle neformální cestou (telefonát, e-mail) daňové subjekty dotazuje, zda o osobní seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění mají zájem, či zda jej chtějí doručit do datové schránky.

 

Je třeba uvést, že osobní seznámení s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění v naprosté většině případů vypadá tak, že správce daně předloží jedno paré dokumentu daňovému subjektu a současně jej informuje v hrubých rysech o struktuře tohoto dokumentu. Následně mu stanoví lhůtu pro vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění a event. jej poučí o dalším možném postupu daňové kontroly. Toto ústní jednání tedy nebývá nijak dlouhé, neboť pouze v případě velmi krátkého dosavadního výsledku kontrolního zjištění je daňový subjekt schopen dokument na místě přečíst a případně hned požadovat vysvětlení nesrozumitelných či nepřehledných pasáží.

 

  1. ústní jednání vedená za účasti daňového subjektu – nejčastěji se jedná o výslech svědka. Dle § 96 odst. 5 DŘ má daňový subjekt právo zúčastnit se výslechu svědka, ať již k tomuto výslechu dochází z iniciativy správce daně či na návrh daňového subjektu; má rovněž právo klást svědkovi otázky za účelem prokázání svých tvrzení. O konání výslechu musí být daňový subjekt předem informován, nehrozí-li nebezpečí z prodlení.

Obvykle bývá daňový subjekt o konání výslechu informován cca 3 týdny předem, přičemž samotné jednání probíhá dle instrukcí správce daně, který určí, v které fázi jednání bude moci daňový subjekt položit svědkovi své otázky. Zpravidla je věcí dohody, zda bude dán daňovému subjektu prostor např. na konci výslechu, či zda správce daně umožní daňovému subjektu reagovat na odpovědi svědka a klást své dotazy průběžně.

Na tomto místě je vhodné uvést, že daňový subjekt není povinen se výslechu svědka zúčastnit, avšak musí počítat s tím, že návrh daňového subjektu na opakovaný výslech daného svědka z důvodu neúčasti daňového subjektu na výslechu prvním bude s velmi vysokou pravděpodobností správcem daně zamítnut jako nedůvodný.

 

  1. ústní jednání vedená bez účasti daňového subjektu – nejčastěji jde o místní šetření, prováděná správcem daně u třetích osob (např. obchodních partnerů), během kterých správce daně ověřuje skutečnosti relevantní pro šetřenou daňovou povinnost daňového subjektu. Výčet možností, co se týče předmětu těchto místních šetření, je stejně široký jako výčet vstupů do činnosti daňového subjektu, nadto při těchto šetřeních obvykle zaznívají informace podléhající povinnosti mlčenlivosti. I z tohoto důvodu není daňový subjekt o konání místního šetření předem informován a pouze shledá-li správce daně takto získaná zjištění za podstatná z hlediska šetřené daňové povinnosti, zařadí údaje, u kterých to daňový řád umožňuje, do veřejné části kontrolního spisu daňového subjektu.

 

Ať již probíhá ústní jednání pouze s daňovým subjektem anebo ještě s další osobou, sled událostí při něm je vždy stejný. Na úvod správce daně identifikuje všechny osoby zúčastněné na jednání a sdělí předmět jednání, načež provede poučení přítomných osob v souladu s daňovým řádem (tj. o jejich právech a povinnostech vztahujících se k danému jednání). Následně proběhne samotné jednání, jehož náplň je odvislá od předmětu jednání (např. správce daně začne klást otázky svědkovi a zapisovat jeho odpovědi, na závěr umožní daňovému subjektu položit jeho otázky, které společně s odpověďmi svědka rovněž zapíše). Na samý závěr se pak osoby zúčastněné na jednání seznámí s protokolem, stvrdí jeho obsah svým podpisem a převezmou jedno paré protokolu.

 

Jak je zřejmé z předchozího odstavce, o ústním jednání sepisuje správce daně vždy protokol (§ 60 DŘ). Z této listiny musí být naprosto zřejmé, kdy a kde jednání proběhlo, kterého daňového subjektu se týkalo, které konkrétní osoby se jej zúčastnily a v jakém postavení, co bylo jeho předmětem, jaké byly převzaty či zapůjčeny důkazní prostředky atd. Obecně platí, že co není zaznamenáno v protokole, jakoby se vůbec nestalo, proto správce daně většinou trvá na doslovném záznamu řečeného a měl by rovněž do protokolu zachytit i další skutečnosti popisující průběh jednání (např. poučení osob, vzdálení se osob z jednání a jejich opětovný návrat, přestávky v jednání, ale také třeba žádost osob zúčastněných na jednání o vytištění dosud sepsané části protokolu, nevhodné či urážlivé chování těchto osob, podané stížnosti apod.). Správce daně rovněž může v souladu s ustanovením § 60 odst. 2 daňového řádu pořizovat – po předchozím upozornění osob zúčastněných na jednání – z ústního jednání zvukový nebo obrazový záznam; zejména záznamy na diktafon bývají poměrně běžnou situací, a to např. v případě výslechů svědků. Takto pořízený záznam, uložený na nosič dat, se pak stává přílohou protokolu z jednání.

 

STRUKTURA VÝZVY K PROKÁZÁNÍ SKUTEČNOSTÍ / VÝZVY K UPLATNĚNÍ PRÁVA

V případě, kdy správce daně dospěje během daňové kontroly ke zjištění, že daňový subjekt dostatečně neprokázal údaje obsažené v šetřeném daňovém tvrzení, vydá buď výzvu k prokázání skutečností anebo výzvu k uplatnění práva.

 

V případě výzvy k prokázání skutečností (§ 92 odst. 4 DŘ) může správce daně vyzvat daňový subjekt pouze k prokázání toho, co sám daňový subjekt tvrdí (např. prokažte, že jste deklarované zdanitelné plnění fakticky přijal od dodavatele XY). Výzva musí být jasná, přehledná a řádně odůvodněná, aby bylo zřejmé, o jakém konkrétním tvrzení má správce daně pochybnosti, v čem tyto pochybnosti spočívají a na základě jakých důkazních prostředků a jaké správní úvahy těchto pochybností nabyl. Základním předpokladem vydání této výzvy jsou tudíž pochybnosti takové povahy, že mohou vést ke změně daňové povinnosti. Struktura výzvy k prokázání skutečností je de facto obdobná jako v případě výzvy k odstranění pochybností, vydané v rámci postupu k odstranění pochybností, a stejně tak při ní dochází k přenosu důkazního břemene na daňový subjekt (tj. míč je na straně daňového subjektu a nebude-li tento reagovat a pochybnosti správce daně nevyvrátí, míč u něj i zůstane, tj. daň bude stanovena ve výši odlišné od podaného daňového tvrzení).

 

Naproti tomu výzva k uplatnění práva (§ 101 odst. 1 DŘ ve spojení s § 6 odst. 2 a 3 DŘ), používaná zejména u daňových podvodů, nepopisuje žádné pochybnosti a nevyzývá k jejich odstranění. Jejím prostřednictvím správce daně informuje daňový subjekt o důvodech, pro které dospěl k závěru o nesprávnosti údajů v podaném daňovém tvrzení (např. o tom, že zjistil daňový podvod na DPH, do kterého se daňový subjekt zapojil navázáním obchodního vztahu s dodavatelem XY), a dává touto výzvou daňovému subjektu prostor – právo se ke zjištěním správce daně vyjádřit a předložit takové důkazní prostředky, které budou s to tato zjištění vyvrátit (resp. v případě daňového podvodu potvrdit, že daňový subjekt o svém zapojení do daňového podvodu nevěděl a ani vědět neměl a nemohl). Tato výzva tedy primárně nepřenáší důkazní břemeno, tj. je zcela na daňovém subjektu, zda na tuto výzvu bude či nebude reagovat – jak je zřejmé ze samotného názvu písemnosti, v tomto případě jde o jeho právo, nikoli povinnost. Co se týče struktury výzvy k uplatnění práva, je opět velmi podobná výzvě k odstranění pochybností, avšak výrok ani její odůvodnění neobsahují žádné pochybnosti a „nenavádějí“ tak, na co by se daňový subjekt měl při prokazování svých tvrzení zaměřit.

 

Praktické dopady obou výzev na výslednou daňovou povinnost jsou opět obdobné jako v případě postupu k odstranění pochybností. Pokud daňový subjekt předloží takové důkazní prostředky, že jimi pochybnosti správce daně vyvrátí (výzva k prokázání skutečností), resp. že prokáže svou dobrou víru (výzva k uplatnění práva), pak nepovede daňová kontrola ke změně šetřené daňové povinnosti a správce daně o tomto závěru vyhotoví zprávu o daňové kontrole; v opačném případě pak správce daně přistoupí k sepsání dosavadního výsledku kontrolního zjištění.

 

DOSAVADNÍ VÝSLEDEK KONTROLNÍHO ZJIŠTĚNÍ A ZPRÁVA O DAŇOVÉ KONTROLE

Dosavadním výsledkem kontrolního zjištění jsme se zabývali již v části věnované ústním jednáním, a proto na tomto místě pouze připomeneme, že jde o dokument shrnující dosud provedené důkazy a závěry, které z nich dle správce daně vyplývají. Daňový subjekt má právo se k tomuto dokumentu vyjádřit, předložit další důkazní prostředky či navrhnout jejich provedení (např. návrh na výslech svědka). Přitom platí, že by tak měl učinit v průběhu lhůty poskytnuté správcem daně, event. prodloužené na žádost daňového subjektu. Pozdější reakce daňového subjektu bude správcem daně zohledněna pouze do doby sepsání zprávy o daňové kontrole.

 

Pokud vyjádření daňového subjektu či následně provedené dokazování povede k podstatné změně závěrů správce daně a tedy i ke změně dosavadního výsledku kontrolního zjištění, měl by celý proces týkající se nového dosavadního výsledku kontrolního zjištění proběhnout znovu (tj. seznámení, stanovení lhůty pro vyjádření daňového subjektu, vyjádření daňového subjektu). V případě, kdy však tato změna nabývá podoby požadované daňovým subjektem v jeho vyjádření (tj. např. neprokázání šetřené nákladové položky se změní na prokázání, čímž je potvrzena její daňová účinnost), může správce daně od opětovného seznámení s novým výsledkem kontrolního zjištění ustoupit a tuto změnu zaznamenat přímo do tzv. konečného výsledku kontrolního zjištění v rámci zprávy o daňové kontrole.

 

Nadto v případě, že správce daně nezjistil v průběhu daňové kontroly žádné skutečnosti, které by měly vést ke změně šetřené daňové povinnosti, přistoupí správce daně místo zpracování dosavadního výsledku kontrolního zjištění rovnou k sepsání zprávy o daňové kontrole, která obsahuje již přímo konečný výsledek kontrolního zjištění (§ 88a odst. 2 a 3 DŘ). Tento postup vyplývá z celkem reálného předpokladu, že daňový subjekt bude jen stěží vznášet výhrady a vyžadovat pokračování v dokazování za situace, kdy správce daně potvrdí správnost údajů v jím podaném daňovém tvrzení.

 

Daňová kontrola pak je ukončena doručením oznámení o ukončení daňové kontroly, jehož přílohu tvoří zpráva o daňové kontrole. Jedná se o souhrnný dokument, jenž se v případě doměření daně stává odůvodněním příslušných platebních výměrů. Zpráva o daňové kontrole obsahuje jednak identifikační údaje (daňový subjekt, předmět a rozsah daně, zahájení daňové kontroly, event. její rozšíření či zúžení), jednak konečný výsledek kontrolního zjištění, jehož součástí je hodnocení zjištěných důkazů (tj. odůvodnění, proč je šetřená daňová povinnost potvrzena či naopak změněna) a stanovisko správce daně k vyjádření daňového subjektu k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění. Na tomto místě stojí za to se zmínit, že pokud se daňová povinnost na základě daňové kontroly mění, může být oznámení o ukončení daňové kontroly doručeno společně s příslušnými platebními výměry (§ 88a odst. 4 DŘ).

 

DAŇOVÁ KONTROLA V PRAXI

Popsat průběh daňové kontroly v praxi s jejími jednotlivými aspekty a jejich dopady by mohlo vydat na samostatnou knihu. Na rozdíl od postupu k odstranění pochybností, který je svou strukturou jednoduchý a časově nenáročný, nabízí daňová kontrola nesčetně variant a směrů, kterými se může ubírat. Univerzální návod tedy neexistuje. Obecně platí, že daňový subjekt by měl reagovat na podněty od správce daně a hlídat si lhůty spojené s jednotlivými procesními úkony. Detailní postup v tom kterém konkrétním případě je však nutno stanovit právě s ohledem na specifika tohoto případu a event. taktiku vůči správci daně. Toto vyžaduje cit a zkušenosti, a právě proto se daňové subjekty tak často obrací na osoby zabývající se poradenstvím při kontrolních postupech správce daně.

 

Nicméně alespoň v hrubých rysech si nastíníme možné varianty vývoje daňové kontroly poté, co je správcem daně vydána výzva k prokázání skutečností, resp. výzva k uplatnění práva.

 

1. byla mi doručena výzva k prokázání skutečností / výzva k uplatnění práva

  1. nebudu reagovat – po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě mě správce daně seznámí s dosavadním výsledkem kontrolního zjištění (nejspíše jeho doručením, neujedná-li se mnou formu ústního jednání)

aa) nebudu reagovat – správce daně mi doručí oznámení o ukončení daňové kontroly společně se zprávou o daňové kontrole + stanoví daň rozhodnutím (nejčastěji dodatečný platební výměr) ve výši odlišné od té, jež byla uvedena v podaném daňovém tvrzení

ab) budu reagovat, tj. připravím odpověď, ve které sdělím důvody svého nesouhlasu se závěry správce daně a event. předložím další důkazní prostředky či navrhnu pokračování v dokazování

aba) pochybnosti odstraněny / dobrá víra prokázána – správce daně mi doručí oznámení o ukončení daňové kontroly společně se zprávou o daňové kontrole

abb) pochybnosti částečně odstraněny - správce daně mi doručí nový dosavadní výsledek kontrolního zjištění a stanoví lhůtu pro vyjádření se k němu

abc) pochybnosti neodstraněny / dobrá víra neprokázána – viz bod aa)

  1. budu reagovat – viz bod 2.

 

2. hodlám reagovat na doručenou výzvu k prokázání skutečností / výzvu k uplatnění práva

  1. lhůta stanovená správcem daně je příliš krátká – pošlu správci daně žádost o prodloužení lhůty na takovou délku, jakou považuji za adekvátní
  2. lhůta stanovená správcem daně je dostatečná – připravím relevantní podklady a spolu s průvodní odpovědí obsahující event. vyjádření k pochybnostem / zjištěním správce daně vše odešlu příslušnému správci daně

 

3. byl mi doručen dosavadní výsledek kontrolního zjištění

  1. nebudu reagovat – viz bod 1. odrážka aa)
  2. budu reagovat – viz bod 1 odrážka ab)

 

4. bylo mi doručeno oznámení o ukončení daňové kontroly vč. zprávy o daňové kontrole

 

Vyplývá-li ze zprávy o daňové kontrole, že na základě výsledků daňové kontroly má dojít ke změně mé daňové povinnosti, vyčkám s dalším postupem na doručení příslušných platebních výměrů. V opačném případě je daňová kontrola úspěšně za mnou.

 

5. byl mi doručen dodatečný platební výměr na částku vypočtenou ve zprávě o daňové kontrole

  1. souhlasím se závěry správce daně anebo nesouhlasím, nicméně již nechci v dané věci nic podnikat – uhradím doměřenou daň a související penále ve výši stanovené dodatečnými platebními výměry
  2. nesouhlasím se závěry správce daně – podám odvolání dle § 109 a násl. DŘ, a to do 30 dnů ode dne doručení předmětných platebních výměrů